Dr. Emil Holub žil a realizoval své cesty ve druhé polovině 19. století. Nejprve sám, později společně se svou manželkou Růženou. V neuvěřitelně těžkých podmínkách získával poznatky, které jsou dodnes ceněny po celém světě. Ač je to dávno, je dodnes symbolem českých cestovatelů.
Dr. Emil Holub byl pilným žákem, zvídavým studentem, výborným lékařem, slavným cestovatelem, úspěšným spisovatelem a celosvětově uznávaným etnografem. Jeho život nebyl jednoduchý, přesto svou neuvěřitelnou pílí, odhodláním a vůlí dokázal překonat mnohé těžkosti. Zemřel předčasně v nedožitých 55 letech jako jeden z velikánů národa.
Historie od samého mládí Dr. Emila Holuba
V Holicích se 7. října 1847 do rodiny městského lékaře Františka Holuba narodil syn Emilian Karl Johann Holub. Byl jediným dítětem Holubových, takže se mu dostávalo náležité pozornosti a péče. V šesti letech začal Emil navštěvovat základní školu na Starých Holicích. Z dochovaných záznamů víme, že byl výborným žákem.
V roce 1857 se celá rodina stěhuje do Pátku nad Ohří. Emil nastupuje na gymnázium, nejprve v Praze a poté v Žatci. Po maturitě v roce 1866 nastupuje na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Během studií se seznamuje s mnoha známými osobnostmi. Vzniká celoživotní přátelství v Vojtou Náprstkem, který byl nejen Holubovým přítelem, ale také mecenášem.
Holub cítí, že smyslem jeho života budou objevitelské cesty po černém kontinentu. Intenzivně se cvičí v pozorování přírodnin, sběru rostlin i živočichů, v meření a zakreslování terénu. Krátce po ukončení studií na fakultě odjíždí na svou první cestu do Afriky
Historie od samého mládí Dr. Emila Holuba
Již 18.května 1872 odjíždí parníkem z Anglie do Kapského města. Cesta trvala šest týdnů, z toho čtyři týdny pluli po rozbouřeném moři.
Začátky na africkém kontinentu neměl díky své finanční situaci a malým jazykovým znalostem snadné. Podařilo se mu získat místo lékaře v Diamantových polích, kde léčil búrské usedlíky. Za našetřené peníze pak podnikal výpravy do neprobádaného vnitrozemí. Během svého sedmiletého pobytu podnikl tyto výpravy celkem tři.
Během nich se seznamoval s africkou přírodou, jinakostí života a domorodými obyvateli. Vše, co pozoroval si pečlivě zapisoval a zakresloval do svých deníků. Zde se projevila jeho genialita. Nikdo nepopsal život domorodců na africkém jihu druhé poloviny 19. stol tak podrobně jako Dr. Holub. Z jeho zápisů dodnes čerpají národy států Zambie a Zimbabwe informace o své historii.
Za velmi nepříznivých podmínek, kdy mnohdy málem přišel o život, si Dr. Emil Holub splnil svůj velký sen – došel až k Viktoriiným vodopádům, které jej navždy okouzlily. Za sedm let pobytu v Africe nashromáždil na 30 000 sbírkových předmětů.
Historie od samého mládí Dr. Emila Holuba
V říjnu 1879 se Holub vrací do Prahy jako zralý muž a slavný cestovatel. Okamžitě se pouští do intenzivní práce. Píše rozsáhlý cestopis „Sedm let v jižní Africe“, publikuje v odborných časopisech, pořádá četné přednášky a výstavy. Spolupracuje s mnoha významnými vědci a osobnostmi, je zván k vídeňskému dvoru, otázku Afriky s ním konzultuje i belgický král Leopold II.
Veškerá jeho snaha směřuje jedinému - přiblížit co největšímu počtu lidí krásy afrického kontinentu, znovu bádat a poznávat doposud nepopsané kouty Afriky.
Dává dohromady skupinu školených průvodců a připravuje se na novou cestu k jihu. V listopadu 1883 se Holub žení s Rosou Hoffovou, která přijímá české jméno Růžena Holubová. Již tři měsíce po svatbě odjíždí s manželkou a šesti průvodci podruhé do Afriky. Holub si chce splnit velký sen – projít jako první člověk na světě africký kontinent z jihu až na sever do Káhiry.
Historie od samého mládí Dr. Emila Holuba
Politická situace v jižní Africe se od jeho poslední návštěvy změnila. Nesetkává se s tak vřelým přijetím a vyčerpaly jej neúměrně vysoké celní poplatky. Přes velké nesnáze zde zůstává a s celou výpravou směřuje k severu. V bažinatých oblastech okolí řeky Zambezi onemocní všichni malárií. Dva průvodci zemřou, třetí se ve špatném zdravotním stavu vydává zpět do Evropy.
Další postup je velmi těžký. Nespolehlivost místních nosičů, extrémnost podnebí a podlomené zdraví dělají své. Všem rychle ubývají síly. Přesto velmi intenzivně pracují. Holub zakresluje, popisuje, shromažďuje exponáty, píše podrobné deníky a ještě dle svých možností vydělává peníze léčením.
Při táboření u vesnice Gallulongy je 2. srpna 1886 výprava napadena bojovným kmenem Mašukulumbů. Umírá další z průvodců a manželé Holubovi přijdou o všechny své zásoby. Jen díky duchapřítomnosti paní Holubové, která se se zbraní domorodcům postavila, si zachránili alespoň holý život.
Cesta dál k severu nebyla možná, proto se Holubovi a zbylí dva průvodci vrací zpět na jih. Po několikaměsíčním vysilujícím putování odplouvají z Elizabethportu zpět do Evropy.
Historie od samého mládí Dr. Emila Holuba
Po návratu a zotavení Emil Holub opět intenzivně pracuje, píše knihu „Druhá cesta po jižní Africe“, odborné články, přednáší. V roce 1891 otevírá ve Vídni vůbec největší etnografickou výstavu. O rok později ji přesouvá do Prahy. K převozu potřebuje 72 železničních vagónů. Dodnes u nás nebyla překonána.
Po skončení výstavy nabídne všechny exponáty Národnímu muzeu, které však tento velkorysý dar z různých důvodů odmítne. Holub pak svou velkolepou sbírku po částech rozdává. Dodnes jsou její části součástí expozic velkých muzeí např. ve Vídni, Petrohradě, Londýně, Paříži.
Třetí cestu do milované Afriky už Dr. Holub nepodnikne. Neustále se zhoršující zdravotní stav mu to nedovoluje. V letech 1893 – 94 pobývá a přednáší v Americe. Zde je jeho práce velmi ceněna a vítána. Byl tu oslavován víc než doma.
Jeho obrovský elán a nadšení pro práci je přerušeno 21.února 1902. Dr. Emil Holub umírá ve Vídni na následky nemocí prodělaných v Africe. Je pohřben na čestném místě ústředního vídeňského hřbitova.
Věděli jste, že... ?
Dr. Emil Holub se během svého první ho pobytu v Africe ( 1872 - 1879 ) usadil v městečku Dutoitspan, kde provozoval soukromou praxi. Za skromným příbytkem a zároveň ordinací byl malý dvorek, na kterém měl svou soukromou ZOO. Choval zde šakaly, tarbíky, opice, drobnější savce a některé druhy ptáků. Největším a nejslavnějším obyvatelem byl lev Princ, kterému Dr. Holub vlastnoručně zhotovil klec.
Růženě Holubové bylo teprve 18 let, když odjela se svým chotěm do Afriky. Přes své mládí se ale byla plnohodnotným členem výpravy. Velmi rychle se naučila kafersky i dalším nářečím a stala se vyhledávanou tlumočnicí. Zdatně si vedla při preparování ptáků a drobných savců. Nejednou prokázala své nadání při shánění jídla výměnným obchodem s domorodci.
Dnes již můžeme jen odhadovat, kolik exponátů Dr. Holub z Afriky dovezl. Byly to desítky tisíc. V roce 1891 realizoval obrovskou etnografickou výstavu, nejprve ve Vídni a o rok později v Praze. K převozu všech exponátů potřeboval tři vlakové soupravy.
Na sever od řeky Zambezi již nevedly žádné zpevněné cesty. Nebylo tedy možné zásoby vézt na pronajatých vozech. Dr. Holub najímal domorodé nosiče, kterým za práci platil plátnem nebo skleněnými korálky. Když se však dostali na území znepřátelených kmenů, nosiči odmítali jít dál. Docházelo ke vzpourám, které musel často sám cestovatel řešit i fyzicky.
Přijďte se do našeho muzea v Holicích dozvědět více o Emilu Holubovi a jeho cestách