Historie

Dr. Emil Holub žil a realizoval své cesty ve druhé polovině 19. století. Nejprve sám, později společně se svou manželkou Růženou. V neuvěřitelně těžkých podmínkách získával poznatky, které jsou dodnes ceněny po celém světě. Ač je to dávno, je dodnes symbolem českých cestovatelů.

Růžena Holubová

Růžena Holubová byla aktivní, nebojácná dívka, která snila o cestování a poznávání nových světů. Ve čtrnácti letech potkala Dr. Emila Holuba a změnil se jí život. Směla mu pomáhat se zpracováním sbírek i plánováním dalších cest. V roce 1883 se za něj provdala a po jeho boku naplnila svou touhu po poznání. Byla mu vyjímečnou, nápomocnou a milující manželkou. Společně žili velký sen.

  • 11. 5. 1865 — 1883 Dětství Růženy Holubové
  • 1883 — 1902 Život po boku Dr. Holuba
  • rok 1958 Závěr života

Dětství Růženy Holubové

Historie od samého mládí Dr. Emila Holuba

Růžena Holubová se narodila 11.5.1865 ve Vídni jako Rosa Hofová, v rodině pozdějšího inspektora správních budov Prátru, pana Ludvíka Hofa a Marie, rozené Kastlové, jako druhé ze sedmi dětí. Od mládí byla velmi obratná, čiperná, zdatná ve střelbě i jízdě na koni. Tanečním dýchánkům a společenským akcím se vyhýbala.

roce 1879 poprvé uviděla Emila Holuba. On se právě vrátil za svého prvního pobytu v Africe a ve vídeňské Rotundě si ukládal část svých sbírek. Čtrnáctiletá Rosa měla v malé chvilce o svém budoucím životě jasno. Také pojede do Afriky. A bude objevovat nepoznané kraje.

Další čtyři roky pak byla pilnou Holubovou spolupracovnicí. Pomáhala mu s korespondencí a tříděním sbírkových předmětů. Za tu dobu získala velmi dobrý přehled a také zručnost.

Rosa dozrála v krásnou mladou ženu. Emilovi byla denně nablízku, tak není divu, že mezi nimi přeskočila jiskra. 2. listopadu 1883 se ve Vídni vzali. Ještě téhož měsíce odjíždějí novomanželé spolu se šesti průvodci na vysněnou cestu do Afriky. Rosa přijala české jméno a příjmení svého manžela. Do Afriky tedy odjíždí jako paní Růžena Holubová.

Život po boku Dr. Emila Holuba

Historie od samého mládí Dr. Emila Holuba

Svému choti chtěla být při putování a bádání plnohodnotným partnerem a pomocníkem. V Africe se velmi rychle naučila kafersky a stala se vyhledávanou tlumočnicí.

Preparuje kůže ptáků a drobných savců, spravuje oděvy celé výpravě, ošetřuje nemocné a zesláblé pacienty svého manžela. Dost dlouho odolává africkým nemocem, i když i u ní nakonec propukne malárie. Udolává ji obrovské vyčerpání. Její úžasná energie a vitalita ji nedovolí, aby zcela padla. Vyléčí se a opět dodává sílu všem členům výpravy. V nejtěžší chvíli, kdy jejich tábor přepadli bojovní Mašukulumbové, se jako jediná zachovala duchapřítomně a postavila se jim se zbraní v ruce. Tímto odvážným činem zachránila život sobě, svému manželovi i zbylým členům výpravy. Po návratu domů opět velmi intenzivně pomáhala svému muži v práci. Často se účastnila jeho výstav a přednášek.

Na sklonku jeho života mu byla pečlivou ošetřovatelkou a duchovní oporou. Dosloužila mu až do smrti v roce 1902.

Konec života Růženy Holubové

Historie od samého mládí Dr. Emila Holuba

Po smrti manžela nevyužila možností odjet za vlastní kariérou do Afriky. Zde by byly bohatě využity její bohaté znalosti a zkušenosti jediné bílé ženy, která se probila mezi divochy. Zůstala doma a starala se o pozůstalost po Dr. Emilu Holubovi. Neustále připomínala velikost jeho díla a důležitost odkazu.

V roce 1920 se stala čestnou občankou města Holic s domovským právem. V Holicích nalezla mnoho přátel a spřízněných duší, kteří chtěli tak jako ona uchovat vzpomínku na Dr. Emila Holuba. V období obou válek se ji holičtí občané pomáhali živobytím, po válce také vyplácením důchodu. Ve vyšším věku ještě chodila ošetřovat nemocné do lezaretu.

V roce 1947 jí bylo vráceno české občanství a pas, aby se mohla zúčastnit oslav 100. výročí narození Dr. E. Holuba v Praze i v Holicích.

Konec života prožila se svou sestrou Annou Rainovou v malém domku v Hietzingu u Vídně. Vybavení Holubovy vídeňské pracovny odkázala jeho rodným Holicím. Zemřela 28. 9. 1958.

Je pochovaná společně se svým mužem na ústředním hřbitově ve Vídni.

Zajímavosti z historie

Věděli jste, že... ?

Dr. Emil Holub měl soukromou zoo

Dr. Emil Holub se během svého první ho pobytu v Africe ( 1872 - 1879 ) usadil v městečku Dutoitspan, kde provozoval soukromou praxi. Za skromným příbytkem a zároveň ordinací byl malý dvorek, na kterém měl svou soukromou ZOO. Choval zde šakaly, tarbíky, opice, drobnější savce a některé druhy ptáků. Největším a nejslavnějším obyvatelem byl lev Princ, kterému Dr. Holub vlastnoručně zhotovil klec.

Růžena Holubová byla tlumočníkem i preparátorem

Růženě Holubové bylo teprve 18 let, když odjela se svým chotěm do Afriky. Přes své mládí se ale byla plnohodnotným členem výpravy. Velmi rychle se naučila kafersky i dalším nářečím a stala se vyhledávanou tlumočnicí. Zdatně si vedla při preparování ptáků a drobných savců. Nejednou prokázala své nadání při shánění jídla výměnným obchodem s domorodci.

Obrovská sbírka Dr. Emila Holuba

Dnes již můžeme jen odhadovat, kolik exponátů Dr. Holub z Afriky dovezl. Byly to desítky tisíc. V roce 1891 realizoval obrovskou etnografickou výstavu, nejprve ve Vídni a o rok později v Praze. K převozu všech exponátů potřeboval tři vlakové soupravy.

Vzpoura nosičů

Na sever od řeky Zambezi již nevedly žádné zpevněné cesty. Nebylo tedy možné zásoby vézt na pronajatých vozech. Dr. Holub najímal domorodé nosiče, kterým za práci platil plátnem nebo skleněnými korálky. Když se však dostali na území znepřátelených kmenů, nosiči odmítali jít dál. Docházelo ke vzpourám, které musel často sám cestovatel řešit i fyzicky.

Přijďte se do našeho muzea v Holicích dozvědět více o Emilu Holubovi a jeho cestách

Otevírací doba muzea